You, My (were)wolf - Kapitola IV. Odlišní

6. listopadu 2010 v 16:40 | Team.TWILIGHT-TVD.Fans Chii |  You, my (were)wolf - Chii
MWW

" Vždyť je to.. Upír!" Kývnul významně.
" Upír? Co by tady..? Ale kdy přišel?! Jak se sem vůbec dostal?"
" Musel ovlivnit Mandy. Nikdy jsem ho neviděl. Takže, to muselo být takhle." Alex se zamračil a vyškubl se z jeho sevření. Velice rychle došel k Sam a usmál se, jakoby nic.
" Co ti tak dlouho trvalo?"
" Ah, zdržel mě Chris. Chrisi, tohle je Alex.. Můj..můj.." Nervózně jsem přešlápla a nakonec jsem nějak přeskočila můj vztah k Alexi. Ten se poněkud naštvaně pousmál a podal Chrisi ruku. Zdálo se mi že je mezi němi něco, co mi nějak nejde do hlavy. Možná něco mezi rivalitou a nepřátelstvím? Opět se nad všechno snesla mlha záhadnosti. Už mi z toho jde hlava kolem.. Budu si to muset s Alexem dneska vyříkat.
" Těší mě." Slyšela jsem jak mu zaskřípaly zuby. Tohle není dobré.
" Hele, Chrisi omluvíš nás na chvíli? Potřebuju si promluvit s Alexem." Usmála jsem se.
" Zajisté." Řekl s úsměvem, který mě na chvíli ochromil, no nakonec jsem se probrala a odtáhla jsem Alexe ven, před budovu. Zhluboka jsem se nadechla, jak jsem to dělávala vždycky, když jsem si potřebovala utřidít věci v hlavě. Nakonec jsem hlasitě vydechla a od úst mi ušel ledový dech. Ani jsem si neuvědomila jaká je venku zima.
" Alexi.. Chtěla jsem se zeptat.. Co, co.." Normálně nemívám problém s vyjadřováním, ale cítila jsem, že na téhle odpovědi mi záleží. Začínala jsem být nervózní.
" .. Co ke mně vlastně cítíš?" Zrůžověla jsem a konečně jsem našla odvahu se mu podívat do očí. Vypadal trošku zaskočený mou otázkou, ale po chvíli se zazubil a s klidnou tváří mi dal odpověď.
" Miluju tě." I když.. I když jsem tuhle odpověď možná čekala, stejně jsem měla pocit, že se mi podlomí kolena a každou chvíli se rozbrečím. Jistě.. Pár kluků už jsem měla, ale Alex byl svým způsobem zvláštní.. Nepostradatelný. Když mě jeho ruce objaly kolem pasu, cítila jsem se jako bych tak mohla strávit celý svůj život.
Po chvíli se ode mě odtáhl a usmál se. Přiblížil se k mému obličeji a díval se mi do očí. Zatajila jsem dech. Tak blízko.. Než jsem se nadála, jeho rty byly přitisknuty na těch mých a já opět spočívala v jeho náručí. Až po chvíli jsem si uvědomila, že začalo sněžit.
" Sam není ti zima? Nastydneš." Řekl Alex a sundal si svoje sako, které mi potom přehodil přes ramena.
" Uhm.. Díky." Kývla jsem rozpačitě. I kdyby mi byla zima, bylo by to to poslední co mě teď trápilo. Nemohla jsem uvěřit, že mě Alex políbil. Natož že řekl, že mě miluje.
" Alexi?"
" Hm?"
" Já.." Vtom ze dveří vyrazila chichotajíci se Mandy a v závěsu za ní Leo. Vypadali jako že už toho trochu víc vypili.
" Jej, asi jsme vás vyrušili .." Zachichotala se znovu Mandy a odtáhla Lea kamsi dozadu za budovu. Povzdychla jsem si.
" Půjdu jí říct ať nedělá blbosti." Řekla jsem a zamířila jsem za nimi. Šla jsem kolem cihlové zdi a světlo z ulice se pomalu ztrácelo. Mandy s Leem jsem pořád neviděla. Bezradně jsem se rozhlédla, až jsem uviděla někoho stát nedaleko ode mě.
" Hej.. Neviděl jsi tu holku? Táhla za sebou kluka a byli docela slušně oblečení." Vtom se otočil.
" Ah! Chri-.." Najednou byl u mě a pěvně mě svíral kolem pasu. Srdce se mi rychle rozbušilo.
" Neboj se.. Bude to bolet jenom chvíli.." Zahlédla jsem ostré tesáky, ve kterých se odráželo světlo měsíce. Chtěla jsem vykřiknout, ale z mých úst nevyšla ani hláska. Ucítila jsem prudkou bolest na krku a jak mi krev stéká po kůži. Zamrkala jsem a podlomily se mi kolena. Nakonec mě upustil na zem. Nedokázala jsem se ani pohnout a pomalu jsem ztrácela vědomí. Pak jsem něco zahlédla. Vypadalo to jako Alex. Pral se.. Jeho pohyby byly rychlé a přesné. Jen kdybych..
Rychle jsem otevřela oči a posadila jsem se.
" Ne!" Vyjekla jsem. Uvědomila jsem si kde jsem. Ležela jsem na nemocničním lůžku a hned vedle mě seděla mamka.
" Sam! Už jsi vzhůru! Zlato! Jak ti je..?" Vychrlila na mě spoustu otázek.
" Co-Co se mi stalo?" Zeptala jsem se.
" Nepamatuješ si? Spadla jsi na své oslavě, přitom jsi přehrhla stůl se skleničkami a ty tě tak ošklivě pořezali." Ne. Nespadla jsem. Určitě jsem nespadla. Byl to.. Vyděšeně jsem si chytla na krk.. Měla jsem ho obvázaný. Nebyl to sen. Opravdu se mi to stalo. Byl to upír. Chris, je upír. Nemůžu tomu uvěřit.. Nechci tomu věřit. A Alex..Alex!
" Mami.. Kde je..Kde je Alex?" Mamka se usmála.
" Byl tu s tebou celou noc. Šel si dolů pro kafe. Jak to, že jsi mi neřekla, že máš kluka?" Pokárala mě, s tím jejím lišáckým úsměvem tak, jak to umí jenom ona. Nestačila jsem jí odpovědět, protože se otevřely dveře a vstoupil Alex. Nedíval se na mě, jen se posadil na židli.
" Už jsi vzhůru. To je .. Skvělé." Co to bylo za tón? Zdál se mi nějak odtažený.
" Nechám vás o samotě." Řekla mamka a mrkla na mě. Pak se vypařila ze dveří. Nastalo ticho. Já přemýšlela, jak se Alexe zeptat. Je snad taky upír? Nemožné. Ne. Alex není upír. Ale, jak by mohl s pouhými lidskými silami něco tak odporného porazit?
" Alexi. Podívej se na mě." Vzhlédnul, ale do očí se mi nepodíval.
" Prosím.." Řekla jsem žalostně. Konečně. Vypadala, jako by se cítil vinný. Opět jsem přejela rukou po mém zranění na krku. Musím se ho zeptat.
" Co..Co to bylo?" Pokusila jsem se zastřít můj chvějící se hlas, ale i tak si myslím, že to poznal.
" Upír." Zakryla jsem si ústa. Doufala jsem, že nebudu mít pravdu. Že to bude prostě člověk z nějaké odporné sekty kanibalů nebo něco takového. Protože potom by Alex byl člověk. Jenže teď je mi jasné.. jasné že..
Opatrně jsem se na něj podívala a snažila jsem se tu otázku formulovat co nejvhodněji.
" A.. Co..Co jsi..Ty?" I teď vypadal, že ho má otázka zaskočila. Podíval se na mě a chvíli mu trvalo, než odpověděl.
" .. Vlkodlak."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

FANCLUB