Umírat znamená Milovat - 5.kapitola - 2.část |Oslava|

28. července 2010 v 20:46 | Team.TWILIGHT-TVD.Fans |  Odi et Amo - .KaTie.
umírat..
Ále už přestalo mé čekání a ozvalo se to na co jsem čekala!

Rychle jsem letěla otevřít dveře. První co mé oči spatřily byl Nořin rozzářený úsměv. ,,Tak jsem tu, promiň mi to zpoždění!" ,,V pohodě!" mávla jsem rukou ,,Pojď dovnitř." Nikdo ji nenásledoval, nikdo za ní nešel. Vzhlédla jsem vzhůru, svítilo slunce. Nora nesla něco malého v ruce a taky láhev. Neohlížela se, šla přímo do mého pokoje. Položila láhev na stůl, nadšeně se usmála: ,,Všechno nejlepší! Je mi nesmírně líto a hrozně, že jsem to neřekla včera!" A objala mě. ,,Kdybys neměla důvod, teď bych byla nehorázně naštvaná, žes mi nepopřála, ale tys měla důvod a klidně by i tohle počkalo." Odtáhla se ode mě se slovy: ,,Na včerejšek nechci vzpomínat a tvé 15tiny nepočkají." Vzájemně jsme si vyměnily úsměvy. Podala mi dárek. Při rozbalování jsem si všimla nápisu "Nejlepší kamarádky navždy", který byl napsaný a dřevěném rámu. Rozbalila jsem dárek celej. Uprostřed byla kresba Nory a mě, nápis byl nad námy. ,,To je krásný! Děkuji!" A šla hledat místo pro umístění. Vyhrál nakonec stůl, místo, které bylo velmi vyditelné. ,,A chtěla jsem ti někoho představit. Alexandra." Nora na mě překvapeně pohlédla: ,,Kolik mu je?" ,,Osmnáct." ,,Hmmm .. " vzhlédla ,,Hezkej?" Začervenala jsem se: ,,Jo .. a moc." Usmála se. ,,Tak na co ještě čekáme? Rychle mi představ toho tvého nápadníka!" Znova jsem se začervenala a naznačila ať jde za mnou. Před dveřmi to pokoje jsem se zastavila. Zaklepala jsem. Alex otevřel, jak mě spatřil, úsměv se mu objevil na tváři. Opětovala jsem úsměv. ,,Ehm .. Chtěla jsem ti předtavit kamarádku Noru." Ukázala jsem na ni. ,,Noro, to je Alex." Alex zaostřil Noru, natáhla ruku, Alexandr její jemnou ruku něžně stiskl. ,,Těší mě." ,,Potěšení je na mé straně." Řekl s úsměvem. ,,Předpokládám, že už oslavujete." ,,No ano! Můžeš jít s námi do Lizinyho pokoje." Kývl a šel s námi zase zpátky. Posadili jsme se všichni tři na mou postel. Žádná konverzace. ,,Cos to přinesla v té láhvi, Noro?" Začala jsem, Nora vyskočila a běžela dolů. Prohodili jsme si s Alexem nechápavé výrazy. Vrátila se se skleničkama. Otevřela láhev a už začla nalévat. ,,Tátův rum. Řekla jsem si, že je to pití na oslavy." ,,No to samozřejmě!" Přikyvoval Alexandr. ,,Mě nenalévej, nemám chuť!" ,,Aspoň jednu skleničku!" Vrazila mé pití do ruky. ,,Jenom jednu!" A opatrně jsem se napila. Oklepala jsem se z té chuti, nedá se ani popsat. Nora se zasmála a všimla jsem si, že její sklenička je už prázdná. Alex se zvedl a šel přímo k mé poličce s výkresy. ,,Můžu se podívat?" Kývla jsem na souhlas. Projížděl mé kresby, mezi tím si Nora nalévala další skleničku: ,,Vážně ještě nechceš?" ,,Ne, fakt dík." ,,Jak chceš." A hodila do sebe další. ,,Moc hezky kreslíš!" ,,Děkuju." Vtom se zasekl u jednoho a výtahl ho z poličky. Zíral na něj, přikrčil obočí. ,,Co?" Ptala jsem se. ,,Ne nic .. jenom je tady na obrázku Nora." ,,Ukaž!" A vyletěla od stolu k kresbě. Vystrašeně vykulila oči. Došlo mi o jaký můj nákres šlo. Nora vytrhla obraz z ruku a roztrhala ho na miniaturní kousíčky: ,,Nechápu tě! Jak jsi mohla nakreslit něco tak hrozného?!" Křikla na mě. ,,Nemohla jsem to vyhnat z hlavy! Moc se ti omlouvám!" Vyklouzla ze dveří a práskla vchodními dveřmi. Alex na mě pohlédl. Rozpačitě jsem po něm hodila pohledem a už běžela za Norou. Seděla u jednoho domu v ulici a plakala. Přišla jsem za ní a objala ji. ,,Promiň mi to, nechtěla jsem tak vyjet. Jen na to nechci už myslet! A toto mě vážně rozhodilo!" ,,To mě promiň, neměla jsem to kreslit. Ale nemohla jsem myslet na nic jiného .. Pojď vrátíme se zpátky a Alexandrovi to nějak vysvětlíme." Pomalu jsem ji zvedla.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

FANCLUB