Umírat znamená Milovat - 4.kapitola - 2.část |Vysvětlení|

6. července 2010 v 15:00 | Team.TWILIGHT-TVD.Fans - .KaTie. |  Odi et Amo - .KaTie.
umírat..

,,Je dnes krásně." Usmála jsem se, protože jsem moc dobře věděla, kdo to mluví.

Samozřejmě to byl ten samý hluboký hlas, který vždy když uslyším, přeběhne mi mráz po zádech. ,,Za chvíli se zase zatáhne." Přistoupil ke mně blíž a zašeptal mi do ucha: ,,Dokud se budete usmívat, bude hezky .." Zase mi vykouzlil úsměv na tváři. ,,Povězte, co vás přivádí do Londýna?" Chvíli přemýšlel, odkašlal si a spustil: ,,Hmm .. krásné ženy, škaredé počasí a Big Ben." Nevěděl, kdy přestat vtípkovat, ale byl to dokonalý společník. V jeho společnosti jsem se jen smála. Svou usměvající tvář jsem přeměnila na vážnou: ,,Ne .. opravdu co tady děláte?" Poruzumněl mé mimice i tónu hlasu: ,,Studuji zde a jsem původem z Anglie." ,,Tak jakto, že bydlíte tady?" ,,Od mých tří let jsme žili ve Francii, Londýn jsme stále navštěvovali a jezdili na různé bály, plesy. Já s otcem i na hony, které se konaly jednou za 4 roky. Jednoho dne, konkrétně 20.6. 1882 náš dům shořel. Přišli jsme o všechen majetek, co jsme v Anglii měli a i o mou matku." ,,To je mi líto..." ,,Už je to dávno. Do Anglie jsme se už nevrátili. Zůstali jsme s otcem ve Paříži." ,,Otec je zdráv?" ,,Ano, to je." Zamračil se a kopl do kamínku, který mu ležel u nohou. Takže rodinné spory... Začal se usmívat. ,,Co je?" A pousmála jsem se též. ,,Nic, jen jsem si na něco vzpomněl." A nastala trapná chvíle ticha. ,,Ehm .. Nechcete někam zajít? Třeba do .." Přerušila jsem ho: ,,Ano ráda, ale až mi přestanete vykat." Usmála jsem se na něj a podala mu ruku: ,,Elizabeth, klidně Liz." Oddychl si: ,,Uff .. Čekal jsem, kdy vás .. tedy tebe .. to konečně napadne! Alexandr, klidně Alex." Jemně chytl mou ruku a políbil ji. Stále se mnou udržoval oční kontakt. ,,Tak můžeme jít? Rád bych zašel do mé oblíbené U Tří křídel. Výborné maso!" Poobědvali jsme, žádná záživná konverzace. Pořád vtípkoval a povídali jsme si o koníčcích. ,,Už ti někdo řekl, že jsi hrozně krásná?" Chtěla jsem udržet tu vtipnou atmosféru: ,,A tobě?" Zasmál se: ,,Ne, neřekl. Jsem totiž muž." Měla jsem ten divný pocit, že mě někdo pozoruje. Otočila jsem se. Kousek dál seděl Benjamin. Měřil si Alexe, ale jak spatřil mě usmál se a naznačil pouze ústy větu: ,,Dobrou chuť." Byla jsem trošku znepokojená. Byl tam totiž sám, nikde Charles, nikde Nora. Přivádělo mě to do rozpaků. Alex si toho všiml i Benjamina: ,,Děje se něco?" A položil svou ruku na tu mou. Cukla jsem rukou, i když bych chtěla, aby mě držel. ,,Omluv mě na chvíli." Šla jsem za Benjaminem: ,,Kde je Nora?!" Benjamin se usmál: ,,Je v pořádku doma. Nemusíte se o ní bát." ,,To musím! Kde je Charles?" Jeho obličej zkameněl .. ,,Charles .. Radši se posaďte, znervózňuje mě to. I ten váš gentleman." Uhnul pohledem k Alexandrovi, který se na něho neustále napjatě díval. ,,Tak co je Charlesem?" ,,Víte on .."

By .KaTie.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

FANCLUB