MILOVAT znamená UMÍRAT- 6.kapitola

21. července 2010 v 11:50 | Team.TWILIGHT-TVD.Fans- sil_W_inka |  Milovat znamená Umírat - Sil_W_inka

6.kapitola- PŘÍBĚH ŽIVOTA


Předešlý díl najdete *TADY*

Než začal Matt protestovat, už jsme běželi směrem k mému domu -jak jsem usoudila, když jsem zívla a Tyler se šibalsky usmál.


Zastavili jsme před zatáčkou k našemu domu, aby na nás nebylo vidět. Postavil mě na zem.
"Takže máš nějaké... otázky?" zeptal se a trochu pokrčil obočí, když si nebyl jist posledním slovem. Dlouho jsem přemýšlela. Samozřejmě, měla jsem milion otázek, ale nevěděla jsem, kde začít. Moje dlouhé mlčení považoval za zápor. "No tak asi bys měla jít domů. Táta bude mít starost." snažil se mít vyrovnaný výraz, ale postřehla jsem, že trochu posmutněl.
"Ne, ne. Mám otázky, mám spoustu otázek." rychle jsem mu oponovala a jeho obličej zase nabral původní výraz.
"A nebudeš mít doma problém? Už je pozdě." zeptal se trochu ustaraně, ale podvědomě doufal, že nemá pravdu. Ano, bylo pozdě, ale ještě jsem se nechtěla vrátit domů.
"Problém mám už teď. Myslím, že nebude vadit, když se ještě trochu zdržím."
"To je fakt." uznal s úsměvem.
"Takže ty si upír." řekla jsem, abych si to pomalu srovnala v hlavě. Viděla jsem, jak zatnul čelist. Trochu jsem se bála, že si rozdrtí zuby.
"A kolik ti je...." pokračovala jsem, ale trochu jsem se zarazila. Bála jsem se, že ho urazím. On se mým obavám pousmál.
"18 lidských a....... 129 upířích." sklopil zrak. Bál se, jak zareaguju.
"P-p-p- páni." dokázala jsem ze sebe dostat jen tohle slovo.
"Já vím. Je to neuvěřitelný." tak nádherně se usmál, až mi poskočilo srdce. Zhluboka jsem se nadechla a pokračovala v rozhovoru.
"A jak ses stal upírem?" řekla jsem a hned jsem se proklínala za tu otázku.
"To je vpohodě. Můžu o tom mluvit. Víš měl jsem 129 let na to, abych se vzpamatoval." oba jsme se začali hlasitě smát, a tak napětí o něco polevilo. Po chvíli ale zvážněl a začal vypravování.
"Byl jsem šťastný. Chodil jsem na dobrou školu, měl jsem dobrou práci. Po škole jsem pomáhal u táty v obchodě, abych si vydělal na školné. Byl to těžký život, ale měl jsem ho rád. Matt.... no nebyl ten typ člověka, co měl nějaký cíl. Já jsem už v osmnácti věděl, že chci mít ženu, děti, dobrou práci a vzdělání. Nic víc jsem nepotřeboval. Nic víc jsem nechtěl. Matt je o rok mladší. On se o nic nesnažil, ale všechno mu padalo do klína. Nemusel hnout ani prstem a měl vždycky dvakrát víc, než já. Ale o tom později.... Jednou -když jsem v ten den pracoval v obchodě- se otcovi udělalo nevolno. Řekl jsem mu, ať jde domů, že se o obchod postarám. Souhlasil a odešel. Bylo už docela pozdě večer, tak jsem chystal obchod zavřít, ale najednou přišla nějaká žena. Měla na sobě tmavě červené  šaty a černý kabát. Přes hlavu měla nataženou kapuci. Mluvila tiše. Chtěla mi prodat nějaký medailon a já jí řekl, že bude muset přijít zítra, že máme zavřeno. Strašně se naštvala a začala křičet. Řekl jsem jí, že má okamžitě odejít. No to jí rozzuřilo ještě víc. Stáhla si kapuci a její kudrnaté, černé  vlasy se jí rozprostřely po ramenou. Najednou bylo všechno...... rozmazané...." tvář se mu stáhla do výrazu, jako by ho bodalo tisíce jehel.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

FANCLUB