MILOVAT znamená UMÍRAT... 3.kapitola

2. července 2010 v 16:03 | Team.TWILIGHT-TVD.Fans (sil_W_inka) |  Milovat znamená Umírat - Sil_W_inka

3. kapitola- NOVÝ SVĚT

1. ČÁST:
Tento díl bych chtěla začít řááááádnou omluvou vám všem, že jsem už hodně dlouho nenapsala další pokračování povídky. Doufám že ti, co ji četli, v tom budou pokračovat. No a zároveň bych chtěla poděkovat svým spoluadminkám, zato, že mají tak krásné povídky a že nám s nimi krásně zvedají návštěvnost :)).....no tak dost tlachání a hurá do čtení ;)

Předešlý díl najdete *TADY*....


Zamrkal jsem, protože mě oslepilo vtíravé světlo slunečních paprsků. "AAAhh!" zasténal jsem a automaticky zavřel oči. Mandy okamžitě zatáhla závěsy. Opět jsem otevřel oči a podíval jsem se na své ruce, které teď byly sněhově bílé. Rychle jsem vstal, ale zatočila se mi hlava a já opět spadl na postel. Tentokrál jsem se zvedl o něco pomaleji a opatrně si sedl na postel. Všechno okolo bylo úplně jiné. Viděl jsem malinkaté částečky prachu poletující ve vzduchu. Pousmál jsem se. Bylo mi báječně! Najdnou jsem si uvědomi, že nedýchám a proto jsem se velmi z hluboka nadechl. NIC. Cítil jsem, jak se mi plíce plní vzduchem, ale pak jakoby unikl nějakou malou dírkou ven. Nečinilo mi to žádné uspokojení. Z mého přemýšlení mě vytrhl hlas Mandy- "Tak jak se cítíš?"
"Báječně!" odpověděl jsem roztržitě.
"HAH! No neříkala jsem ti to? A to si ještě nezkusil mnoho věcí! Pojď za mnou." poručila mi.
Následoval jsem Mandy ven z domu. Kydyž jsem vyšel na slunce, už mi nepřišlo tak dráždivé. Cítil jsem každý dotyk paprsku s mým tělěm, někdy mi dokonce i přišlo, jakoby to při dotyku s mojí kůží zajiskřilo, ale Mandy mě bohužel ujistila, že to je jen první pocit. Zavřel jsem oči a Zhluboka jsem se nadechl (samozřejmě opět nic) a ucítil jsem pronikavou vůni růží, které byly zasazené podél  kamenné pěšinky.
"Je tu krásně viď?" zeptla se mě na otázku, která nepotřebovala odpověď. "Takže teď se už soustřeď! Být upírem je velmi, velmi, velmi velké břemeno a proto tě musím zasvětit do tajemství, povinností a samozřejmě od výhod, které upír má a musí dodržovat. Pravidlo číslo 1-NIKDO z lidí se nesmí dozvědět o existeni upírů! Rozumíš? NIKDO! Mohlo by to mít následky, jaké si nedokážeš ani představit!" -důrazně mě varovala Mandy-" Pokud se tak stane a ta osoba o tom někomu poví, budeš nucen předstoupit před soud. Tento soud je horší, než ten nejkrutější trest na světě! A pokud tě Nejvyšší prohlásí za vinného....tak....tak..." Mandy přestala mluvit a oči měla vytřeštěné hrůzou. Lekl jsem se jejího výrazu a okamžitě jsem s ní začal třást. "Tak co Mandy?! Mluv se mnou! Tak co?!! A kdo je ten ,,Nejvyšší,,?? MLUV SE MNOU!" dožadoval jsem se odpovědi. Mandy se najednou podlomila kolena a proto spadla na zem zakrívajíc si obličej dlaněmi. Snesl jsem se dolů za ní a opatrně jí sundal dlaně z obličeje. V její tváři jsem rozpoznal tři nálady- rozzuření, smutek a strach. Podíval jsem se jí do očí, kde teď tekly proudy krve a zeptal jsem se- teď už né horlivě, ale ustaraně- "Mandy, co jse stalo a proč krvácíš?". Mandy polkla knedlík v krku a řekla- "Takto upíři pláčou. Jmenuje se to upíří slzy....ehm....Má...Má matka....má matka byla na tomto soudu a já jsem se musela.....musela jsem se dívat na to....no to, jak ji mučí..." přestala, protože jí další vodopády upířích slz smáčel obličej. Opět polkla vzlyk a pokračovala- "Bylo to hrozné. Já jsem byla ještě malé dítě. No tehdy jsem totiž ještě upírka nebyla. Matku...umučili"- to slovo ji škrábalo v krku-" protože mi vyzradila svoje tajemství. Upíří tajemství. Jelikož jsem byla malé dítě, Nejvyšší mi nemohl....nemohl mi věřit a tak matku nechal zabít. Potom jsem do svých 15 let byla v sirodčinci na zvláštním oddělení. Mysleli si, že jsem blázen, když jsem neustále opakovala ´Musíme zachránit matku! Musíme je všechny zabít! Musíme se pomstít!´. No a proto mě nikdo ´neadoptoval´. Až na mé 15 narozeniny do sirodčince přišel jeden velmi zvláštní pán, který mě chtěl vidět. Byla jsem udivená, že si mě chce ´adoptovat´, ale zároveň jsem mu byla velice vděčná, že mě vytáhl z toho odporného domu. Do svých 19 let jsem u něho pracovala. Byl to velice dobrý ´člověk´. Obchodoval se zvláštními lidmi. Jednou večer, když zase přišli k němu domů, ukryla jsem se v truhle. Viděla jsem, jak jim předává nějakou krev v ampulkách. Když odešli, otec otevřel truhlu, ve které jsem byla ukrytá v všechno mu bylo jasné. Začaly mu červenat oči, vylézat krční žíly no a potom mě kousl. Zbytek už si asi domyslíš. Po proměně jsem utekla do místních lesů. Všechno jsem se musela naučit sama...."

KONEC 1. ČÁSTI
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

FANCLUB