Last night, good night XI.

5. července 2010 v 19:25 | Team.TWILIGHT-TVD.Fans Chii |  Last night, Good night - Chii

Last night, good night
" Hele, ale mám vážnou otázku.." Zatvářil se vážně Phil. ".. Nepokousala tě?" Dořekl a vybuchl smíchy.

Po pár dnech se vrátil zbytek smečky. K mému překvapení, dva ze tří zbývajících vlků byly dívky. Vypadaly na sedmnáct.
" Jsme zpátky!" Zahulákala jedna z nich, když vcházeli dovnitř. Dalším vcházejícím byl kluk, očividně mladší než všichni přítomní. Prosklené dveře za sebou zavřela dívka s dlouhými blonďatými vlasy. Jen co vešla, přitočil se k ní Phil a nedočkavě ji políbil. Zasmála se. Do jídelny se nasáčkovalo tolik lidí, že jsem se tam cítila poněkud stísněně, tak jsem vyšla ven a sedla jsem si na na lavičku, z které byl dobrý výhled na jezero a kdybych se podívala za sebe, vidím všechny vlky jak se hlasitě baví v jídelně. Po chvíli si za mnou přišel sednout Alex. Dal mi ruku kolem ramen. Usmála jsem se a tázavě jsem se na něj podívala. Nadechl se, že mi něco řekne, ale jako velká voda se tam přivalila Emma. Tak se jmenovala jedna z příchozích vlčic.
" Tak ty teď chodíš s upírkou jo?" Zeptala se a se smíchem se posadila vedle Alexe. 
" Není to upírka. Je to Raven." Zamračil se. 
" Jo, jo.. neber to tak vážně, dělám si srandu. Těší mě, já jsem Emma." Podala mi ruku a zářivě se usmála. Alex protočil panenkami. Emma ho bouchla přátelsky do ramene. Zasmála jsem se. 
Od jezera foukal studený vítr. A já v něm ucítila známý pach. Vytřeštila jsem oči. Tak rychle..?!
" Alexi, jsou tady." Prudce jsem si stoupla. Bylo jich hodně. Deset..dvacet.. dvacet pět.. Nejméně pětadvacet známých i neznámých pachů. 
" Raven.. Cítíš je? Dokážeš odhadnout kolik jich tam je? A kdo to je?" Ptal se mě Sam, když jsme všichni seděli v jídelně.
" Je jich nejmíň dvacet.. A určitě je tam Elza, Ray, Xavier a Kayll." Při Rayově jméně Alex zatnul pěst. 
" Konečně bude nějaká zábava. Co jsme vyhnali ty poslední upíry z města, začíná tu být nuda." Uchechtl se Mark.
" To ne.. Nesmíte na ně jít. Jsou silnější než většina upírů co jste kdy potkali." Vyděsila jsem se. Alex se na mě starostlivě podíval. 
" Raven, buď klidná. Jsme silnější než nějaká banda upírů." Mávl rukou.

Ležela jsem na posteli a zmučeně jsem se dívala na Alexe, jak klidně oddechuje. Nemohli je porazit. To nebylo možné. Bylo tam dvacet krvelačných upírů, čekajících až budou moct roztrhat pár vlčích zadků. Je to jako bych Alexe posílala na smrt. A to nemůžu. Rychle jsem se přesunula ke stolu, kde jsem hledala tužku a papír. Napsala jsem vzkaz, čítající slova nehledej, miluju a sbohem ve větách. Potichu jsem klapla dveřmi Alexova pokoje a vyřítila jsem se do noci. 

" Let 155 do New Yorku odlétá za půl hodiny. Prosíme, abyste se dostavili do odletové haly. Děkujeme, a přejeme příjemný let." 
Letuška u přepážky se na mě mile usmála a zkontrolovala mi letenku. Potom mě pustila do letadla. New York. Rieti. Kós. Plán na příštích dvě stě let. Ochráním tak Alexe, a nikoho z mé rodiny nenapadne, hledat mě na tak slunečném ostrově jako je Kós.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

FANCLUB