Umírat znamená Milovat - 2.kapitola - 3.část |Charles|

20. června 2010 v 16:02 | Team.TWILIGHT-TVD.Fans |  Odi et Amo - .KaTie.
umírat..
Nora nezačala brečet,

právě naopak, začala se rozčilovat a shazovat věci na zem. ,,Bestie upírský! Já, že na vás nemám??!!" Křičela a přecházela. Už jsem toho za dnešek měla dost a potkat naštvanou Noru jsem neměla v plánu. Tak jsem odcházela a najednou jsem uklouzla, spadla jsem na záda a vydala hlasité: ,,Auu, moje záda!!!!" Asi mě uslyšela a vykoukla ze dveří: ,,Co tady děláš?!" Křikla na mě, ale hned se uklidnila. Šla ke mě: ,,Jsi v pořádku? Promiň, že jsem na tebe křičela." ,,Jo, jsem v pořádku, jen jsem tady uklouzla." Usmála se. Nechtěla jsem, aby věděla, že jsem poslouchala, tak jsem jí zalhala: ,,Já už půjdu .. šla jsem se jen za tebou podívat. Měla jsem o tebe strach! Ale jak jsem tě slyšela jak jsi naštvaná, tak jsem to radši otočila." ,,Už ti nemám co tajit, stejně to víš! Víš o nějakých nadpřirozených bytostech a nedělej, že ne..." ,,Jsou to opravdu upíři Noro?" Sklopila oči a kývla. ,,Proč tě nenechají být?" Rozčílila se: ,,Protože jsem lepší jak oni! Nech to být, řeknu ti o tom někdy jindy.." Rozloučily jsme se a každá šla domů. Celou cestu domů jsem přemýšlela nad tím co to s ní bylo a nad tím jak lidi na mě koukaj - vypadala jsem jako bezdomovec. Doma už na mě čekala matka: ,,Kde jsi tak dlouho? Už je sedm hodin!" Když mě spatřila líp, i hned začala křičet: ,,Co to máš na sobě?! Snad to nejsou ty nové šaty! Elizabeth! Jak sis to mohla dovolit?! Dobře, příště na narozeniny nic nedostaneš, když si těch dárků neumíš vážit! Nebo snad máš nějakou výmluvu, proč jsou ty šaty roztrhané?!" Mlčela jsem a zašla do pokoje. Musela jsem se nějak rozptýlit .. začala jsem dělat svou oblíbenou činnost .. kreslit. Ale nevěděla jsem co, stejně jsem z hlavy nemohla vyhnat tu myšlenku o upírech, tak jsem začala malovat to co jsem opravdu viděla: Upíra, který se připravoval kousnout mou nejlepší kamarádku. Výraz Nory nebyl obtížný, o to těžší bylo udržet tužku, abych vůbec dokázala nakreslit Charlese, jak jí hodlá zabít. Konečně jsem zkončila. Uložila jsem výkres mezi ostatní s názvem Charles. ,,Večeře!" Ozvalo se z kuchyně. ,,Už jdu!" Odpověděla jsem, ale nejdřív bych se mohla aspoň převlíct .. Na večeři jsme měly bramborovou kaši. Matce naštvaný výraz ještě nezmyzel: ,,Kde jsi byla celou dobu?" Vyptávala se. ,,U Nory." Ale konvezrace ještě neskončila .. ,,A to jste někde lezly křovím nebo co? Šaty si spravíš sama jestli chceš." ,,S tím počítám. Vlatsně jsme nikde nelezly jen .. " vymýšlela jsem výmluvu a maminka Katherine se na mě dívala s přísným výrazem. ,, .. jen se mi roztrhaly, když mi na ně omylem stoupla novou, prostě se rozthly." ,,Hmm ... řekněme, že ti věřím, ale jestli jste dělali nějaké neslušnosti .." ,,Néé .. to né .. " Sesbírala jsem nádobí a zašla do pokoje. ,,A budeme mít nového nájemníka!"* oznámila mi vesele. ,,Koho?" ,,Nějaký muž jménem Alexandr Clark. Studuje tady, tak tady bude bydlet dokud si něco nesežene."  Zhasla jsem a usnula. Ještě jsem si řekla pro sebe: ,,Povedené narozeniny Liz .. "

*V domě Katherine Lightonové je volný pokoj, který pronajímá cizincům, kteří v Londýně studují apod. ..

By .KaTie. 
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

FANCLUB