Umírat znamená Milovat - 1.kapitola - 3.část |Stín|

7. června 2010 v 18:51 | Team.TWILIGHT-TVD.Fans |  Odi et Amo - .KaTie.
Vzhlédla jsem směrem k obloze,

která byla pokryta šedými mračny. Slza mi stékala z tváře spolu s kapkou deště. Podívala jsem se vpřed a udělala krok .. Najednou jsem se rozběhla, z šatů mi začaly padat utržené kousky, ale běžela jsem dál, lidé mi uhýbali z cesty a ještě se za mnou ohlíželi, ale já si jich nevšímala. Probíhala jsem mezi černýma uličkama. Práskla dveřmi od Nořiného domu a rychle utíkla za ní. Ležela v koutě a opět brečela. Objala jsem ji: ,,Já vím, žes to nebyla ty.." šeptala jsem ji. ,,Byl .. Byl tu zase!" Popadla jsem jí za ramena a podívala se ji do obličeje: ,,Kdo tu byl?" S brekem odpovídala: ,,On .. Ten hlas .. Ten stín!" Vůbec jsem Noru nechápala a snažila se to ujasnit: ,,Kdo?" byla jsem neklidná a pořád se vyptávala ,,Co chtěl?" ,,Vzal si otcovo tělo .." Vůbec jsem nevěděla jak jí pomoct: ,,Tak ho můžeme ještě zastavit!" Svalila se na zem do klubíčka a stěží odpovídala: ,,Ne .. " nadechla se a vykřikla ,,Nemůžeme ho zastavit! Nedovolí ti to .. " Chtěla jsem vědět víc! Ale .. Už jsem jí nechtěla způsobovat bolesti. ,,Pojď, obleč se a já ti uvařím teplý čaj, mezitím se jdi obléct do pokoje." Pomohla jsem jí vstát a chtěla ji trochu utěšit: ,,Už se nemusíš bát, já tě budu ochraňovat, vždyť jsem ti ještě musím oplatit tu záchranu mého života!* .. Tak běž a oblékni se." Objala mě: ,,Děkuji, nikdy jsem se v tobě nezmílila." Odešla do svého pokoje a já dolů do kuchyně. Co se to tu stalo? říkala jsem si v hlavě .. Vše bylo dokonale uklizeno. Tohle nebylo už normální! ,,Ne .. toto bude muset být jen sen .. " říkala jsem si a snažila se nekoukat na to křeslo, ve kterém ještě před chvílí ležel pan Robertson. V kuchyni jsem postavila vodu na čaj .. Venku bylo zase krásně, to počasí už mě taky děsilo. Koukla jsem do rohu v kuchyni a leželi tam nějaké staré noviny .. Sehla jsem se pro ně. Na titulní stránce byl titulek ,,Záhadné vraždy v Londýně, těla bez krve" Koukla jsem se pořádně .. Vtom začala pískat uvařená voda a já se tak vylekala! Hodila jsem noviny do koše a udělala ten čaj. Donesla jsem ho k Noře do pokoje, měla na sobě krásné šaty. S úsměvem jsem řekla: ,,Madam, tady tomáte. Ještě nějaké přání?" Podívala jsem se na ní.. vypadala jak v transu. ,,Je ti něco?" Odpovídala zkamenělým obličejem: ,,Jsem naprosto v pořádku. Nemusíš se o mě bát!" ,,Jseš si tím jistá?" Podívala jsem se na ní pořádně, měla rozšířené pannenky. ,,Noro?" a šťouchla jsem do ní. Pootočila hlavu ke mě a zadívala se mi do očí: ,,Co po mě chceš?!!" zakřičela a rychle vstala ze židle ,,Nech mě být! Ty ďáble! Ty bestie! Zmiz!", držela se za hlavu a zmateně pochodovala po pokoji, ,,Už mě nech! Nesnáším tě, nesnáším!!! ÁÁáááá", křičela jako by jí někdo vyrval srdce z hrudi. Najednou se uklidnila a postavila se uprostřed místnosti zády ke mně. Bála jsem se jí oslovit, ale musela jsem .. Sotva jsem se nadechla, ona pověděla potichu s třepavým hlasem: ,,Byl tu .. Stín .."  

*V 10 letech vypadla Elizabeth z lodě na řece Temže, neuměla plavat, Nora byla tak odvážná, že pro ni skočila a vytáhla na břeh. Od té doby jsou nejlepšími kamarádkami.

By .KaTie.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

FANCLUB