Last night, Good night IV.

7. června 2010 v 14:18 | Team.TWILIGHT-TVD.Fans Chii |  Last night, Good night - Chii
Last night, good night

No bude to trvat ještě pár hodin, než slunce zmizí úplně. Zavřela jsem oči, a pokoušela jsem se nevnímat bolest prostupující mým tělem. Tak tady asi končím..

V naší společnosti, se dělí upíři na čtyři skupiny. Od těch nejsilnějších, po ty nejslabší. Dělí se podle schopností. Nejsilnější, a zároveň skupina čítající nejmíň lidí se nazývá Elementární. Elementárních upírů je pouze pět. Jako pět základních živlů přírody. Voda, Země, Oheň, Vzduch a Kov. Tito upíři jsou nejsilnější jací existují, ale mají nad sebou i převahy. Například Zemi, ovládá upírka Elza, která je slabá proti Ohni, ovládaném Rayem a Kovu, který ovládá Xavier. Kov je slabý proti Ohni a Vodě. Oheň proti Vodě a Vzduchu. Vzduch oslabý Země, i když nikdo neví proč, fyzika tu nefunguje. Voda, je kdo ví proč nejsilnější ze všech. Ovládá ji budoucí dědička upírského trůnu. Raven.
Druhou skupinou jsou takzvaní Psychičtí. Jejich schopnosti jsou založené na psychice, a mnohdy i na různých štítech a obranách. Další jsou Fyzičtí. Ti ovládají útoky fyzické, poškozující tělo a orgány. A nejslabší skupinou jsou Poddaní. neovládají žádné schopnosti, mimo základní neuvěřitelné síly a rychlosti a dalších typických upířích vlastností. Poddaní jsou proto, že je jejich povinností, poslouchat výše postavené. Samozřejmě, všichni upíři se podřizují Královské rodině. A jejímu trůnu. Tak to platí již tisíce let.

Zamžourala jsem. Když mé oči procitly do temného pokoje a já zaostřila čtyři postavy, podivila jsem se. Nejsem..Nejsem mrtvá. Pokusila jsem se posadit, ale neměla jsem dost síly. Co to je? Co se děje? 
" Raven, už jsi vzhůru?!" Přistoupila ke mně jedna postava. Poznala jsem v ní Alexandra.
" Co- Co se stalo?" Zeptala jsem se.
" No.. Byla jsi na lovu a.." 
" To vím! Ale co se stalo potom?! Vyšlo slunce tak jak to že..že... že nejsem mrtvá?!" Zeptala jsem se nechápavě.
" ... Byli jsme s klukama blízko v lese, a když foukal vítr, Alzar tě ucítil. Matt, umí stopovat něčí pach a pak dotyčného uvidět, aniž by se hnul z místa. A viděl vycházet slunce a tak jsme tě odnesli sem. Eden tě vyléčil.." Vysvětloval Alex.
" Tak moment..! Neříkala jsem vám čtyřem ať se mi nepletete pod nohy?!" Rozčílila jsem se. 
" Klid Raven. Nesledovali jsme tě. Byla to jen shoda náhod!" Bránil se Alexander. Trochu jsem se uklidnila. Pak jsem se rozhlédla po pokoji. Stála tu celá parta upírů od Alexandra a dvě další, mě neznámé upírky. Vypadaly stejně mladě jako Alexandr a jeho parta. Zacvakala jsem zuby. Mám hlad, pomyslela jsem si. Alexander se na mě chvíli díval.
" Ještě, abych nezapomněl. Zítra pro tebe příjdou, z vaší rodiny." Řekl a podíval se do země. Srdce mi poskočilo. Sláva!

Stála jsem v obrovské hale. Spolu s Alexandrovou partou jsem čekala na svou eskortu. Najednou se značně ochladilo a kolem nás se prohnal závan čerstvého vzduchu.
" Jsou tady." Pošeptala jsem. Blížilo s k nám šest zahalených postav.
" Cessidy, nejsilnější upíři světa. Kokukej nějakýho sbalit!" Pošetptala Marie Cessidy. Tyhle dvě byli sestry. Za pouhopouhých pár hodin co jsem tu s nimi strávila, jsem zjistila, že tyhle dvě se nedají vystát. Byly to upírky typu " čí oběť bude hezčí", " moje nehty jsou hezčí než tvoje", " ten lidský zpěvák je cool..". Popravdě jsem byla opravdu ráda, že tu s nima nemusím trčet.
Upíři si sundali kapuce. Zajásala jsem. To je Ray, Elza, Raphael a Xavier. Čtyři zbývající elementární upíři. Jejich oči žhnuly krví více než normálně.
" Raven!" Zavolal na mě Ray a já jsem se chtěla vydat za nimi. Alexandr mě ale chytl za ruku.
" Alexandře pusť mě!" Snažila jsem se mu vytrhnout. Elza napřáhla ruku.
" Stůj Elzo." Nařídila jsem.
" Jak si přejete." Trochu jsem se na ni zamračila. Nesnáším, když mi vyká!
" Raven, nemůžu tě pustit s elementárními upíry. Jsi proti nim bezbranná." Řekl Alexandr. Ušklíbla jsem se, a až teď jsem se svou plnou silou vymanila.
" Alexandře.. Neměl bys dělat unáhlené závěry." Couvala jsem ze schodů, stále otočená na něj. Elza mi hodila můj plášť s kápí. Na každém z pěti plášťů, byl na zádech znak příslušného elementu. Plášť jsem si oblékla a nasadila jsem si spolu s ostatními kapuci.
" Alexandře, nemluv do toho, do čeho ti nic není. A příště mě nezachraňuj. Mohlo by se ti něco .. řekněme.. přihodit." Řekla jsem a otočila jsem se na podpatku. Velkými dřevěnými dveřmi jsme vyšli ven. Ovál nás prudký vítr a Alexandrova rodina, spatřila pět elementárních znaků, mizejících v dáli.

" Alexandře, ty jsi nevěděl že Raven je poslední a zároveň nejsilnější elementární upír?"
" Ne."
" No tak hochu, co je na tom, dyť je starší a ještě k tomu silnější. Proč by jsi s ní proboha nemohl chodit?!"
" Ne."
" Náfuko."
" Běž pryč Cessidy. Nemám náladu."
" Blééé..." Cessidy bouchla těžkými dveřmi. 
" Urážlivec jeden- Co si o sobě myslí?!" Opřela se o studenou zeď. Pravda byla, že Alexandra brala jako svého staršího bratra. Raven jí naháněla opravdu hrůzu, ale věděla, že ji Alex miluje. Je tak průhledný. Zachichotala se.

Mířili jsme do hlavního sídla. 
" Slečno Raven. Vítejte doma." Uklonili se mi upíři při vchodu. Zlostně jsem zavrčela a uvnitř jsem si svlékla plášť. 
" Raven!" Zavolal na mě Ray, když jsem rázně mířila do zakázaného pokoje. Tak se říkalo jednací místnosti nejvyšších. Nebyl mi tam dovolen přístup, ale teď mi to jedno. Potřebovala jsem mluvit s otcem. Zlostně jsem rozkopla obrovité dveře. 
" Jak si dovoluješ..?! " Rozkřikl se někdo, než se má ruka vymrštila a voda, která se tu zčista jasna objevila ho odhodila na stěnu. Nikdo ani nedutal, můj otec pomalu vstal.
" Raven, uklidni se zlato. Co.. Co se děje?" Zeptal se. Pobouřeně jsem se na něj podívala. Krev ve mě vařila a měla jsem takovou zlost, že bych tuhle místnost nejradši nechala explodovat.
" Necháváš mě hlídat?!" Nic. Žádná odpověď.
" Je ta parta ubohých upírů na mé škole, má osobní stráž?! Tak je?!" Můj otec svěsil hlavu.
" Raven, jsou to pouze bezpeč-" Otočila jsem se na podpatku. Vyřítila jsem se ze dveří. Taková troufalost. Lézt mi do soukromí. Zavrčela jsem a vystoupala jsem po schodech do svého pokoje. Třískla jsem dveřmi a skočila jsem na postel. Nechápu na co tu je. Stejně nikdy nespím. Byla jsem tak rozčilená, a vůbec jsem si nevšimla, že někdo sedí v tmavém koutě v křesle. Byl to Ray. Ray byl asi nejhezčí a nejúžasnější upír jakého jsem znala. Kdybych nebyla tak tvrdohlavá, přiznala bych že ho tajně miluju. Zaplašila jsem myšlenky na svou budoucnost a posadila jsem se.
" Co tu děláš..?" Zeptala jsem se ho. Postavil se a podíval se ze zatemněného okna.
" Měl jsem o tebe strach." Řekl a podíval se na mě temně safírovýma očima.
" O mně?"
" Ne, o tvoji babičku! Samozřejmě že o tebe." Řekl s úsměvem a posadil se ke mně. 
" Ah, blbá otázka."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 X miss X miss | Web | 7. června 2010 v 20:01 | Reagovat

oo super,užásný díly..sem všechny přečetla:Dby ste měli vydat knihu:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

FANCLUB